Kdo nečte, ať nejí

pátek 26. únor 2016 20:20

Nečtou, neučí se, šikanují učitele, nechtějí pracovat, opouštět rodné hnízdo ani vstupovat do manželství. Necháme je utratit?  

Děti prý vyměnily Vinnetoua za Poseroutku a vlastně nečtou ani toho Poseroutku. Tak výstižný titulek už jsem dlouho neviděl. To, že naši potomci vyznávají jiný žebříček hodnot máme každý den v roce možnost sledovat na vlastní oči i uši, stejně tak jako generace rodičů před námi. Lidská společnost se stále někam posouvá a vyvíjí, člověk se přizpůsobuje měnícímu se okolnímu prostředí a tento proces se od 19. století neustále zrychluje. Každá nová generace od té doby dospívá v úplně jiném prostředí, než ta předchozí. To je faktum, které bychom měli přijmout a pokusit se s ním nějak popasovat, jinak skončíme v očích budoucnosti národa jen jako další zástup směšných starých prďolů, kteří ve společenské místnosti nějakého budoucího odkladiště seniorů, vzpomínají na staré dobré časy, kdy se četly knížky.

Nyní si ujasníme jeden pojem a sice "rodiče". Pokud v textu použiji tohoto slova, mám na mysli dvě osoby opačného pohlaví, vybavené sociálními atributy nutnými k založení a přetrvání funkční rodiny (nemusí jít nutně o svazek manželský). Patří mezi ně především zodpovědnost matky Terezy, trpělivost medvěda baribala, vytrvalost maratonce, smířlivost Chamberlaina, neústupnost Churchilla, milosrdenství Ježíšovo, inteligence alespoň delfína  a větší než malé množství lásky. Jedince, kterým tyto atributy zčásti nebo zcela chybějí a nebo kteří se soustřeďují výhradně na tu nejkratší a nejpříjemnější část celého procesu rodičovství a výsledný produkt pojímají především jako zdroj příjmů, řadím nikoliv do kategorie "rodiče", ale "biologický otec/matka".

Pokud nepatříte mezi menšinu rodičů šťastlivců, kteří texty tohoto typu nechápou, protože jejich ratolest od prvního prdíku až po promoci prosvištěla přesně podle pravidel příruček typu "Velká kniha o matce a dítěti" a "Jak vychovat génia", budete vědět o čem teď píšu.

Schroupali jste před ním 6 tun mrkve a ředkviček a jediným výsledkem je, že nepozře nic co připomíná zeleninu. Předkládali jste mu léta 6x denně stravu tak nutričně vyváženou, že by doktorka Cajthamlová omdlela štěstím a dočkali se toho, že se živí pouze zmrzlou pizzou, pojídanou výhradně o půlnoci. Četli jste mu od doby kdy poprvé otevřel oči prakticky nepřetržitě, máte doma pobočku Národní knihovny, vy sami čtete v průměru 7 knížek týdně a přesto se váš potomek tváří, že knihtisk ještě nebyl vynalezen. Svá nejpodařenější vysvědčení, včetně toho maturitního s vyznamenáním, jste nechali zasklít a rozvěsili mu je po pokojíčku místo plakátů Justina Biebera či Miley Cyrus a poctivě po léta opakovali mantru o důležitosti vzdělání s poukazem na kariéru rozličných příbuzných a známých. A výsledek?: "Co bylo ve škole? Nic.... Už zase máš kouli?? Tu dostali všichni..... Ty propadáš ze čtyř předmětů?!?? Pohoda, v pololetí o nic nejde.... Krista pána, už zase mám jít do školy?!!??? Klídek, je to jen třídní důtka.... Co z tebe bude????? Pohoda, to se vyřeší, tohle mám pod kontrolou...".

Taková je realita značné části dnešních rodičů a je nutno se s tím smířit, brečet na internetových diskusích nebo zešílet. Od nástupu industrializace se každá  generace čílí nad nezdárnými a zvlčilými potomky, kteří si ničeho neváží, jsou čím dál drzejší, nečtou co mají, čtou co nemají, případně tak jako dnes, nečtou vůbec. Nechtějí si brát z nikoho a ničeho příklad a jediné co vědí je, že to budou dělat všechno lépe a hlavně jinak. I díky tomu se zrodila moderní západní liberální společnost, jak ji dnes známe a považujeme za samozřejmou. Protože hybnou silou pokroku jsou a vždy budou především ti nespokojení, neusazení, neprůměrní a přiznejme si to, líní, kteří nechtějí dělat všechno "jako vždycky". Jestli si myslíte, že kolo před 7 tisíci lety vynalezl nějaký eneolitický vzorný šprt s titulem MBA, tak se hluboce mýlíte. Byl to kmenový lenoch, povaleč a rebel, který neviděl nic povznášejícího na tahání těžkých břemen na vlastních zádech po vzoru svých předků a pracovitějších vrstevníků a chtěl si to nějak ulehčit.

To, že dnešní mládež čte méně a méně, je nevyhnutelný důsledek doby a technického pokroku, který umožňuje lidem čerpat informace, vzdělávat se i bavit prostřednictvím nových technologií, které toto vše umí neskonale jednodušeji a hlavně rychleji než knížka, kdysi jediný zdroj poznání i zábavy. Číst knihu, neřkuli o textu přemýšlet, je mnohem těžší a těžkopádnější, než podívat se na film podle knihy natočený a pokud potřebují vědět jak pěstovat marihuanu, tak si to vygůglí. Počítače, internet, sociální sítě a mobilní telefon tak dramaticky za posledních 20 let změnily způsob života, že by i Jules Verne zíral a kniha to prostě musí nějak rozchodit, nebo ji potká osud hliněné tabulky.

Ano, četli jsme knížky od mala a někteří si neumíme život bez nich představit i když někdo tvrdí, že důležitější než ty, které jsme přečetli, jsou knihy ještě nepřečtené. Jenže si to zasaďte do kontextu doby, kdy jsme byli "teens" my - Československá socialistická republika ve fázi normalizace, televize černobílá se dvěma kanály kde na jednom běžel Muž na radnici, na druhém Major Zeman a pro děti Pionýrská vlaštovka. V kině se hrály skvosty typu Afoňovo zmoudření nebo Bouřlivé víno. Telefon byl nenárokový přístroj velikosti a váhy pálené cihly, pevně spojený kabelem s místem bydliště, který jste sice mohli nosit i ven, v tomto smyslu byl mobilní, ale při pokusu si zavolat na vás číhalo nebezpečí umístění do polstrované místnosti bez kliky. Počítač bylo monstrum velikosti dodávky, do kterého inženýři v bílých pláštích strkali děrné štítky a v republice byly asi tři. Místo internetu jsme měli Internacionálu, která má sice stejný slovní základ, ale tím podobnost bohužel končí. Místo nekonečného tlachání na fejsbůku, jsme chodili ven a později do hospody, kde jsme provozovali totéž pouze s tím rozdílem, že když jste někoho urazili mohl vám dát přes hubu hned, což jak sami uznáte mělo své výhody.

Jak vidno, vztah ke knihám se v takovém prostředí rodil poněkud lehčeji a přirozeněji než je tomu dnes, kdy má kniha tak obrovskou konkurenci. Jsem si ale jistý, že mnoho z těch našich nesnesitelných harantů se dostane ke knihám a čtení jaksi z druhého konce duhy, až poberou trochu rozumu a objeví Ameriku, že kniha má jakési zvláštní kouzlo trvalosti, které digitalizované zdroje informací a zábavy sotva někdy budou mít.

Jako velmi paradoxní se mi jeví i to, že my tady v našem kulturním okruhu skuhráme, že ti pacholci  nečtou a místo toho si vypalují raději mozkové buňky čím dál placatějšími a chytřejšími telefény, zatímco zhruba polovina třetího světa se číst ještě stále nenaučila.   

 

Libor Žemba

Počet příspěvků: 69, poslední 3.3.2016 7:21:01 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Libor Žemba

Libor Žemba

Píšu o tom, co mne zaujme ve veřejném prostoru. Málokdy je to něco veselého. Texty obsahují: Gramatické chyby, omyly, předsudky, mýty, neověřené informace, hoaxy, fabulace, sprostá slovíčka, politickou nekorektnost, machismus a mé subjektivní názory.

Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat. Benjamin Franklin

REPUTACE AUTORA:
12,37

Seznam rubrik

Tipy autora

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.